Passo Falzarego je jedno z mnoha krásných míst v Dolomitech. Jedno slovo stačí a milovníci přírody, hor, turistiky jásají. Stejně tak radostí kvičí nadšenci italské kuchyně nebo sekta optiků zvaná fotografové. Samozřejmě jsem zapomněl na spoustu dalších nadšenců onoho přírodního zázraku, snad se teď neurazí.
Pro mě a kolegy to bylo pět dní fotografování. Předpověď dnů budoucích nám nepřála. Prostě jak by řekl děda Komárek “chč*je a chč*je”. Respektive přesně, bude od našeho příjezdu do času našeho odjezdu. Prostě klasické Bingo.
Náhradní program pro fotografy je…
Fajn, nějak bude. Náhradní program obstará červené, které cestou nakupujeme v dostatečné míře a dle velikosti kufru čtyřnohého oře. Touto obětí jsme však uspokojili boha deště a nakonec ustavičně pršelo jen jeden den. Takže zásada první, přinášejte své oběti.
Fotografování je tak trochu řehole, aspoň někdy
Takže celé čtyři dny se fotí a fotí. Znamená to vstávání do teplot kolem bodu nula a navíc za pěkné tmy. A to samé zrcadlově večer. K tomu tradiční výnos plné polní v batohu na určené fotolokace. Popravdě, od čtvrtého dne jsem ten žlutý zázrak na zádech (fotobatoh) začal nenávidět. Přesto jej pravidelně vynášíte na vrcholky a skoro vždy zjistíte, že sedmdesát procent krámů nikdy nepoužijete a naopak vám chybí ty, které jste si díky svému skvělému logickému plánování nevzali a nechali v základním táboře. Naštěstí a snad díky mému věku, už si věci dokážu patřičně vysvětlit, nekleju, do batohu nekopu a jsem zcela vyrovnaný:).
A jak se tedy fotí z močálu v Passo Falzarego?
Máme poslední ráno a můžeme jet domů. Přesto se všichni jednoznačně shodneme na tom, že pojedeme ještě naposledy fotit. Ano po tom všem se všichni tak nějak musíme podpořit, že ráno vstaneme. Vybíráme jednomyslně jednu z lokalit, kde už jsme fotili. Jsem za ní moc rád. Nevede tam cesta, po které se bojíte jet. Je to kousek, takže není třeba vstávat až tak moc brzo. A je tam parkoviště. Dají se tam fotit tři různé motivy (vrcholy hor) a cesta směrem nahoru je jedna z těch opravdu pohodlných.
Pro mě je fotografický ráj nejen Passo Falzarego, ale celé Dolomity
Místo se jmenuje Passo Falzarego, a my si nezřízeně můžeme fotit, kde chceme (lokace místa, odkaz na mapy.cz).
Bohužel ranní slunce je schované za mraky, takže žádná dramaticky romantická podívaná se nekoná. Hledám místo se zajímavým popředím, pozadí mám vybrané – bude jej tvořit krásný vrchol Sas de Stria.
Močál v Dolomitech, hledání popředí fotografie
Nakonec nacházím krásný a trochu smradlavý močál. Nejdříve opatrně našlapuji okolo něj ve svých nových HogoFogo kotníkovkách. Nicméně záběry jsou – po cimrmanovsku “zlá, ošklivá věc”. Asi tak po půl hodině kašlu na boty, dobré vychování a hraní si na slečinku. Zamířím rovnou do středu močálu a hodinu si v něm krásně rochním. Mám dvě verze fotografie. Černobílou jsem nakonec poslal kurátorům do galerie a nejspíš za ty botky byla oceněna. Barevnou verzí se pak kochám doma.
Další obsah, odkazy na fotografie
- podívejte se na další oceněné fotografie na mém profilu fotografa v kurátorské galerie 1x.com
- propojení fotografií s možností tisku fotografií a obrazů – veřejné fotoalbum, fotografie z akcí (soukromé album na dotaz)
- ukázka úpravy fotografie z fotoexpedice na Balt v letech 2022 až 2023
- jedna se fotografie dostala do závěrečné fotosoutěže a ocenění Cewe Photo Award pro rok 2023